Housenka

S tématem hry přišel Roman Žák. Byl to první program, co jsem tvořil. Hru jsem dlouho upravoval a tuším, že námět vychází z Pac-Mana. Romanovi se prostě líbilo něco, co žere. Housenka se pohybuje bludištěm a další levely jsou jednak o složitosti bludiště a jednak o rychlosti pohybu. Roman vymyslel, že to bude červ, který se sbíráním zelí postupně prodlužuje. Podobně jako v hadovi se zároveň musí vyhýbat překážkám, které jsou zde ve formě lebek.

Psané je to v Basicu. Na začátku jsou zelí i lebky rozmístěny náhodně. Zelí jsou dvou barev. Fialové je výživnější: roste se po něm víc. Problém byl, že vyžráním zelí je třeba další zelí doplňovat nicméně jak se bludiště plní, tak funkce náhodných čísel zpomaluje. Zvolil jsem proto jinou metodu: Místo náhodného generování jsem zelí vytvářel z lebek, čímž jsem vyřešil i problém, kdyby se lebky někde nahromadily a ucpaly průchod. No a nové lebky vznikají za housenkou. Za housenkou vznikají i hromádky trusu – to je takový žert navíc.

Zde výjimečně hudba nebyla můj námět, ale myslím, že sám Jan Špaček mi přinesl napsanou rokenrolovou skladbu. Hudba, co pípá během hry, je tam kvůli zpomalení. Myslím, že mi to v notách přinesl Michal Zintl, a hloupě jsem myslel, jak to je sofistikované, ale jsou to jen rozepsané akordy do jednotlivých tónů nahoru a zase zpět dolů.

Nádražák

V druhém ročníku střední školy jsme byli na praxi. Nebylo tam moc co dělat, takže jsme chodili za spolužáky, kteří měli počítač Commodore s hrami. A tam jsem viděl Sokoban. Obkreslil jsem si všechny levely a tak vzniknul námět hry Nádražák. Nespokojil jsem se s pouhou kopií. Tou dobou jsem jednak měl v oblibě bludiště, takže vše je zasazeno do velice komplikovaného bludiště propojujícího jednotlivé místnosti. A jednak jsem měl v oblibě písničky Šípa a Uhlíře. Téma a název je tedy odvozen od písničky „Šel nádražák na mlíčí“. Proto jsou jednotlivé místnosti z nádražní budovy a okolí. Úvodní písnička je právě tato. Hra je zase naprogramovaná v jazyce Basic.

Business

Hra je znovu programovaná v Basicu a je inspirovaná hrou Monopoly a její českou variantou Dostihy a sázky. Často jsme ji doma hráli, takže jsem se jí inspiroval při tvorbě další videohry. Další námět bylo tedy toto. Je to prakticky nehratelné, protože převod do počítačové hry není dobrý nápad. Úvodní písnička je „Zelená vlna Hvězdy“, kterou nazpíval Luděk Sobota.

Školák neboli Školní akce

To byl další rok praxe, další setkání s hrou na Commodore. Tentokrát spolužák hrál takovou průzkumnou hru, kdy se chodí po bludišti, něco se hledá, najde, přinese jinam a použije. Námětem je vlastní škola, tehdejší Gymnázium Vysočany. Jednotlivé místnosti jsou nakreslené a uložené v datech. Zobrazují se 4 x zvětšené. Zobrazení mi naprogramoval Martin Žampach. Ke každé místnosti se zobrazují 4 různé texty nápovědy (místnost je rozdělená na 4 sektory). Dva jsou konstantní a zobrazují se ve všech místnostech, dva jsou proměnlivé, pro každou místnost jiné a ty napovídají, co se má stát. Úvodní písnička je „Meliorační“, Šíp, Uhlíř.

ArtHudba

Název je parafrází na ArtStudio. Námět přinesl spolužák ze střední školy Michal Zintl a také se podílel na realizaci. Líbil se nám profesionální program Wham! The Music Box, který měl jeden nedostatek: hudba se dala spustit, ale nedala se používat při běhu programu. Chtěli jsme tak připravit podobně uživatelsky přívětivý program pro práci s basicovým příkazem BEEP, který je normálně nesrozumitelný. Společně jsme ladili tvář programu, obsluhu kláves a výstupy jsem pak už dělal sám. Úvodní obrázek jsme kreslili společně – ArtStudio umožňovalo merge dvou obrázků do jednoho, tak jsme spojovali své části, co jsme kreslili.

Predit (Profesionální editor)

Ve všech výše zmíněných programech jsem potřeboval nakreslit postavičky, předměty ve formátu znaku 8x8. To se na ZX Spectru ukládá do tzv. grafických znaků uložených na konci paměti. Nejprve jsem si na to napsal jednoduchý editor, kterému jsem říkal Grazny. Poté přišly na trh tiskárny – jednojehličkové BT100. A pro ně… to už byla další rozšíření, bylo třeba definovat celé abecedy. A tak jsem původní Grazny rozšířil a umožnil nakreslit celou abecedu a dokonce volit velikost rastru. Myslím, že obslužný program je v zkompilovaném Basicu do asslembleru.

Velikost paměti ZX Spectra byla přeci jen omezená, takže od začátku byly snahy programy zmenšit a zrychlit. Učil jsem se Assembler a zkoušel programovat v něm. To ovšem pro mne nebyla správná cesta, nakonec jsem hledal jiné způsoby práce. Jeden z nich byly kompilátory Basicu do Assembleru a druhá byla pomoc spolužáka Martina Žampacha, který mi vyrobil několik použitelných procedur.