ZV Zdeněk Vodák: No a teď se vrátím teda k té Československé televizi. První pořad, který jsem
vlastně dělal, byla inscenace – konkrétně nějaké sci-fi. Hrál v tom, myslím, Radek Brzobohatý. Já jsem celý ten scénář nečetl,
četl jsem jenom tu část, která mě zajímala, nicméně odehrávalo se to v
jaderné elektrárně, která nějakým způsobem kolabovala, zvyšovala se tam
radioaktivita a ten Radek Brzobohatý tam hrál nějakou dvojroli, kdy hrál
jednak člověka a jednak androida, který tam měl být vyslán, aby tu
elektrárnu nějakým způsobem zachránil. Podotýkám, že to bylo ještě před
Černobylem – od Černobylu se už tahle hra už samozřejmě nehrála. Protože se
celá ta inscenace odehrávala na velíně, tak tam byla spousta monitorů, na
kterých z kazet běžely různé obrázky. Nicméně tam chtěli i monitor, na
kterém je graf, kde se ukazuje ta zvyšující se radioaktivita. Což v té době
byl problém. No a táta věděl, že mám to ZX Spectrum, tak navrhnul, že by se
to dalo udělat s za pomocí něj. Takže během té inscenace jsem seděl za tou
monitorovou stěnou, byl jsem připojený kabelem k monitoru, a vykresloval
jsem tam ten graf, který se postupně zvyšoval. Byli s tím celkem spokojení,
nebo si aspoň nikdo nestěžoval.
RS Rudolf Jan Suchý: A to běželo na tom vašem ZX Spectru?
ZV Zdeněk Vodák: Ano. Já jsem udělal program, u kterého když jsem zmáčkl tlačítko nahoru, tak
ten graf začal růst a naopak když jsem zmáčkl tlačítko dolů, tak graf začal
klesat. Zkrátka hrozná kravina. Nicméně, táta v té době seděl v kanceláři s
Vladimírem Bezděkem, který tou dobou začal vymýšlet Videostop a přemýšlelo se o tom, jak udělat závěr pořadu tak, aby byl divácky
zajímavý. Bavil se o tom tehdy s tátou a protože byli kamarádi, tak oba
věděli, že mám ten počítač, který by se dal k tomuto účelu využít. Jako
první nápad bylo něco podobného, jako je závěrečný bankomat zAZ-kvízu. Prostě měla být obrazovka rozdělena do očíslovaných obdélníků po kterých
měl běžet nějaký bod a kdyby soutěžící zmáčkl to tlačítko, tak by se
objevilo, co vlastně vyhrál. Což bylo málo zajímavé z toho důvodu, že v té
době nešlo udělat to, aby televizní divák viděl, jaká pole jsou jaká a
soutěžící naopak ne. Zkrátka z toho počítače byl jeden výstup a přes to
nejel vlak. Takže tahle varianta se nakonec, myslím si, ani neobjevila. Mám
pocit, že se tato varianta ani neobjevila v prvních dílech. Pak přišel
nápad, že by se udělala napodobenina strojů, jak je ten jednoruký bandita, u
kterého se mění ty hruštičky, švestičky, třešničky apod. Tak jsem něco
takového naprogramoval. Protože ZX Spectrum mělo akorát vyvedenou sběrnici,
takže jsem si nechal v televizi u kamarádů, kteří tomu po hardwarové stránce
velmi dobře rozuměli, udělat bastl, který se do toho ZX Spectra zasunul, do
něj se pak strčilo tlačítko a už to jelo. Jediný problém tohoVideostopu byl v tom, že šlo o živé vysílání. Většina soutěží teď, co vidíte, tak
jsou samozřejmě ze záznamu. Tehdy to bylo živé vysílání, což samozřejmě v
případě toho ZX Spectra byl problém, protože nahrát do něj program z kazety
trvalo tak kolem pěti minut. Kdyby mi ta hra v průběhu vysílání vypadla, tak
se nebude čakat, až se zase nahraje. Takže tam byla i varianta, že kdyby se
to rozbilo, tak Rosák před sebou měl tři hrací kostky, s kterými se mělo v
případě poruchy házet. Jestli jste ten pořad někdy viděli, tak před tím
plátnem zhruba seděl Honza Rosák a vedle něj po levý straně, z pohledu té
kamery seděl pan Čáslavský. A my jsme seděli vlastně na tý straně toho pana
Čáslavského v podstatě okamžitě za ním.
VS Vojtěch Straka: Viděl jste vlastně taky, co z toho ZX Spectra šlo za obraz? Byl třeba ten
videosignál nějak rozdělovaný?
ZV Zdeněk Vodák: Na to plátno se promítalo zezadu projektorem a protože jsme seděli za ním, tak
jsme to v podstatě viděli odtamtud. Hodně ze šikma, ale viděli. To ten problém
nebyl. V té době to nemohlo být dělaný tak, že člověk má jednu ovládací
obrazovku a pak samotný výstup. Všechno se odehrávalo na té jedné obrazovce,
takže si člověk musel pamatovat ta tlačítka, která mačkal, aby se to rozjelo,
vynulovalo apod. Nakonec jsem to dělal tak, že na ten nejspodnější řádek jsem si
tam malým písmem napsal nápovědu pro to, co mám mačkat. Proto abych nebyl mimo,
když v tom živým vysílání nastane nějaký malér a začnou týct nervy.
RS Rudolf Jan Suchý: Kdo vlastně vymýšlel ty herní koncepty, které jste pak měl za úkol
programovat? Pan Bezděk s vaším tatínkem?
ZV Zdeněk Vodák: To se přiznám, nevím. Ono se to vše ke mně dostalo přes tátu, ale kdo to
navrhnul, nebo kdo to vymyslel, to doopravdy nevím. Nicméně, to samotné
natáčení probíhalo tak, že my jsme tam přišli někdy kolem oběda. Všechno
jsme si nachystali, proběhla zkouška s komparzem. Byli tam jak komparzisté
za soutěžící, tak komparzisté za ty VIPáky, aby se vyzkoušelo, jak ty lidi
mohou reagovat na otázky, protože někdy ty otázky nebyly položeny úplně
dobře nebo aby se vyzkoušelo, jestli tam není nějaký problém v tom záznamu.
Pak tam přišel ten státní podnik, jehož zaměstnanci se účastnili toho daného
dílu. Nevím, jak byly ty podniky vybírané, ale pravděpodobně si tu účast
zaplatili. S nimi se udělala taková zkouška – položili se jim tři otázky z
nějakého předcházejícího dílu, aby se jim ukázalo, jak se to dělá. Tam byl
velký problém vždycky v tom, že tam seděli tři (na začátku čtyři) VIPáci a
ti soutěžící se jich museli ptát. Problém byl v tom, že pokud z těch čtyř
VIPáků byl jeden nějak zajímavější, tak samozřejmě všechny otázky směřovaly
na něj. Takže právě při téhle zkoušce se těm soutěžícím vysvětlilo, že se
musí ptát nějak spravedlivě aby se někdo necítil odstrčený. No a pak byla
večeře, všechny jsme vyhodili a ti soutěžící si pak zkoušeli tu hru. Já jsem
tam měl udělanou takovou smyčku, kdy v momentě, kdy to dojelo tak se to hned
spustilo znovu, abych u toho nemusel pořád sedět. Pak byla ta večeře a po
večeři jsme tam přišli a čekalo se na patřičný povel. Nejdříve se rozjely
kreslené titulky, které dělali pro změnu kolegové na Atari. Když jsem
mimojiné později dělalBarrandovský Videostop, tak mi před tím dali záznam s původnímVideostopem. A můžu říct, že po těch X letech, co od toho uplynulo, už to člověku
přišlo takový hrozně pomalý – kvůli tomu jak tam ty lidi chodí, jak se to
tam vykresluje apod. To bylo šílený, no. V tý době to byl ale úžasný pořad.
Aspoň na něj fakt rád vzpomínám. VS Vojtěch Straka: S kým vším jste na tom pořadu spolupracoval? Byl tady zmíněný teda pan Bezděk,
pak pan Rosák a pan Čáslavský, ale interagoval jste i s dalšími?
ZV Zdeněk Vodák: V podstatě s nikým. Pro nás byla směrodatná vždy produkce, což, jestli si
pamatuji, byl Otakar Svoboda. Nás v podstatě zajímala produkce a režisér.
Myslím, že ten pořad začínal Pavel Vantuch. Pak se na tom vystřídal, myslím
Paukert, taky si myslím, že tam byl Adam Rezek a taky Soukup, ale nejsem si
jist. Vím, že Petr Soukup potom dělal Barrandovský Videostop. Mezitím byla ještě celá řada napodobeninVideostopu, který samozřejmě nesměli používat ten původní název. V podstatě se ale
nic z toho nechytlo. TenBarrandovský Videostop se už samozřejmě nevysílal živě, ale normálně se natáčel. Musím říct, že
když se ten pořad natáčel, tak to bylo úžasný – člověk se fakt zasmál.
Jednou jsem se na to ale podíval v televizi a protože ten pořad má určitou
stopáž, takže všechno nepodstatný, se musí vystříhat. A většinou se vystříhá
to, co je vtipný. Takže nakonec zbyde dokonale udělaný pořad, ale ve
srovnání s tím, co jsem viděl, je hrozně osekaný.
RS Rudolf Jan Suchý: Ten Videostop běžel jenom na tom ZX Spectru?
ZV Zdeněk Vodák: Videostop běžel rozhodně jenom na ZX Spectru. Nebo takhle – byly tam dva počítače:
byl tam můj počítač a já jsem dělal jenom tu závěrečnou hru a pak tam byli
kolegové, kteří měli Atari a ti dělali takový ten přílet těch čísliček a
zároveň dělali i úvodní a závěrečný titulky. Ono když máte televizní režii a
připojíte se do ní, tak ten signál, kterým se do ní připojujete, musí být
naprosto synchronní s těmi ostatními signály. To si v současný době dělá ta
režie. Ne tedy každá, protože třeba televizní režie to nedělají. Ty posílají
takzvaný referenční signál a ta karta, ze které jde ten signál do té režie,
se na ten referenční signál chytne a posílá to tam přesně v té frekvenci,
kterou vyžaduje ta režie. To ZX Spectrum samozřejmě neumělo. Atari to taky
úplně neumělo, ale kolegové z televize si tam pořídili nebo půjčili
synchronizer, do kterého posílali ten signál, který už mohla přijmout ta
režie.
RS Rudolf Jan Suchý: Vzpomněl byste si, jak se jmenoval kolega, který pracoval právě s tím Atari?
ZV Zdeněk Vodák: Kohout se jmenoval, ale přiznám se, že si nevzpomenu na křestní. V té době
dělal technika na záznamech, kde si vyzkoušeli, že s tím Atari se dokážou
připojit.
VS Vojtěch Straka: A tušíte, jestli to začali dělat až pro ten Videostop nebo jestli se to Atari použilo třeba už i na dřívější programy?
ZV Zdeněk Vodák: Co já vím, tak pro Videostop. To bylo určitě to první. Ono v té době to teprve celé začínalo. Říkám,
např. ta moje kalkulačka byla tehdy úplný výkřik techniky a to ZX Spectrum
bylo ještě někde úplně jinde.
VS Vojtěch Straka: Setkal jste se s nějakým ohlasem na ten samotný počítač a na to, co na něm
běželo? Protože myslím, že třeba minimálně v nějakých raných dílech je to ZX
Spectrum i vidět.
ZV Zdeněk Vodák: Musím říct, že by se o to někdo vysloveně zajímal, to ani ne. Takhle, vy žijete
samozřejmě už v zcela v jiné době. V té době, pokud jste se o to vyloženě
nezajímal, tak jste ani nevěděl, co takový počítač je.
RS Rudolf Jan Suchý: Jasně, ale jak vaši spolupracovníci nahlíželi na to, že tam teď mají nějakou
technologii, který vlastně moc nerozumí a moc asi ani neví, co třeba dělá?
VS Vojtěch Straka: A kterou vlastně ani ta televize nijak nevlastnila, ani v případě takhle
velkého pořadu.